Několik dní jsem objevovala kouzlo facebooku. Zatímco se mi zvětšovaly váčky pod očima, zjistila jsem, že v sobotu by bylo dobré vyrazit na komiksfest, přitom to vzít do DOXu, podívat se jak co nejlíp seskládat polínka na otop podle Pelcla a na ďábelský polibek. Musí se jet metrem, protože tam bude taky komiks. Zjistila jsem, že neexistují facebookové skupiny geniálních výtvarníků ani režisérů, zato hudebních skupin je jak máku. Za objev považuji seznámení se s Film d'Animation des Gobelins, zvláště milé jsou Oktapodi a La Migration. 


Dnes jsme si doma oslavili padesáté výročí zrození West side story. V blu-ray-ovém provedení (tzn., že růžová je opravdu růžová a ne zarudlý film). Kupodivu film oslovil i synka, kterého jsme ale stále rušili předzpěvováním jednotlivých výstupů. Přitom jsme zchroupali dvoje brambůrky, dvě jablka, čtvrtku vánočky a vypili litr chardonay. S plným žaludkem jsme už nemohli předvádět oblíbená tanečně akrobatická čísla. 
Včera jsem po dlouhé době zase viděla svůj oblíbený film Snídaně u Tiffanyho. Zdá se, že jsem konečně pochopila, o čem je. Kolem půlnoci jsem ještě dočetla Nachové plachty, a protože mě některé pasáže uchvátily, podělím se o ně, aspoň jednu: 


" ....díky jí jsem pochopil jednu prostinkou pravdu. Tkví v tom, že máme takzvané záraky uskutečňovat vlastníma rukama. Když někdo považuje za nejdůležitější věc pěťák, není tak těžké mu ten pěťák dát - ale jestliže duše v sobě skrývá sémě ohnivé rostliny, kterou je zázrak, pak pro něj tento zázrak vykonejme - pokud je to v našich silách. On získá novou duši - a ty rovněž. Až velitel věznice sám propustí vězně, až miliardář daruje svému písaři vilu, operetní divu a safes, a jockey aspoň jednou podrží svého koně kvůli jinému, který nemá takové štěstí - pak všichni pochopí, jak je to příjemné, jak je to nevýslovně zázračné. Ale jsou zázraky o nic menší - úsměv, veselost, odpuštění a slovo, vyřčené včas." Alexandr Grin.


Mám chuť pokusit se o zázrak. Pro začátek alespoň úsměv :-)