První dojem - město mě překvapilo velmi šetrným osvětlením. Zatímco u nás je v noci osvětlen pomalu každý kostel na vsi, Budapešť si k vystřihnutí ze tmy vybrala pouze několik svých grandiózních staveb a ulic. Obchodů a restaurací otevřených o víkendu bylo poskrovnu. Před uhynutím hladem nás jistil Spar, novinový stánek Relay a obchůdek maďarského řetězce se zcela totožným zbožím. Nepříjemným překvapením bylo také množství žebráků a bezdomovců v metru i na ulicích. Ti movitější měli spacák a sadu tašek ve výklencích s telefonními automaty v podchodu metra.
I v tomto velkoměstě bylo možné zakoupit kartu, která umožňuje 24/48/72 hodin bezplatného popojíždění městskou dopravou, bezplatný vstup do několika galerií a muzeí a do Lukášových lázní, kromě toho také celou řadu slev na muzea, galerie, lázně, restaurace, turistické autobusy, plavbu po Dunaji....Ale že by Vám někde byli ochotni sdělit dopředu, kam všude se s kartou dostanete, to tedy ne. Informace rozhodně nejsou tam, kde tvrdí jakýkoli průvodce, ale služby informační kanceláře suplují hotely pro své hosty.
Největší překvapení? Platit v restauraci zvlášť je nemožné, vůbec se s Vámi o tom nebudou bavit. Mě přinesli kartu s fotografií Obamy, vedle něj nějaké blonďaté ženy a křičícího dítěte. Pod nimi byl malý anglický titulek, že za stůl se vydává zásadně jen jeden účet! Bohužel tím nemyslí, že účet poputuje do Bílého domu :-(
Největší naštvání? Když jsem si vystála frontu na lístek na výstavu Rembrandta, už se mi nechtělo do fronty na šatnu. Postupovala jsem tedy na výstavu, vystála novou frontu na kontrolu lístků, prošla celkem trojí kontrolou a dostala se do naprosto nedýchatelného a k prasknutí nacpaného sálu. Lidé se posunovali v jakýchsi hadech, což jsem prostě nemohla vydržet. Sundala jsem si bundu, a v té chvíli už u mě byli zřízenci a vyváděli mě ven - šatna je povinná!!! Zpátky do fronty na šatnu a přes trojí kontrolu se znehodnoceným lístkem - se svou mizernou angličtinou, naštváním a odhodláním vidět Rembrandta stůj co stůj jsem to zvládla, uf!
Největší zážitek? Samozřejmě že výstava! Kromě Rembrandta tam byli i jeho holandští současníci, žáci a také někteří malíři, kteří mi v Amsterodamu unikli. Namátkou: Vermeer van Delft, Jacop van Ruitsdael, Franz Hals, Jan Steen, Cornelis Pietersz Bega, Carel Fabritius, Pieter Claesz, Pieter de Hooch, Samuel D. Hoogstraten....
Největší zážitek II - Vasarelyho muzeum. Za malý poplatek si můžete vše vyfotit.
Největší zážitek III - v galerii krásných umění mají překrásný velký obraz A. del Verocchia, který jsem ještě nikde neviděla, neznala jsem ho, a teď na něj nemůžu zapomenout. Je tam také několik výborných obrazů od Bronzina, pak tradiční "taháky" Tizian, Leonardo, Rafael, Tintoretto. V prospektu slibují také El Greca, ale nebyl tam :-( Zato mají poměrně velkou sbírku nizozemského malířství 17. století.
Ještě nějaké překvapení? Když jsem bloudila a ptala se náhodných chodců na cestu, všichni mi poradili a já jim rozuměla :-))
