Kurz malby v Univerzitě třetího věku se přehoupl přes polovinu. Čtyři a půl lekce je za námi, dvě nás ještě čekají. Bohužel je to krátká doba na naučení se základům malby, natož na hledání vlastního výrazu. Přesto mám pocit, že kroky, které společně děláme, jsou delší, než v obvyklých seminářích malby. Nejsou to jen viditelné posuny v práci se štětcem, co se mění, ale také způsoby vidění - vnímání. Vlastní náhlé zaujetí malbou způsobilo, že svět se pro mnohé proměnil v barevné kompozice, v problém světla, barevnou perspektivu...
Vystavět obraz není jen tak. Sladit představu s vlastními možnostmi, nechat se ovlivnit momentální inspirací a odvážně vstoupit do neznáma, rozpoznat dobré rady, popřít vzory, včas obraz opustit, pokoušet se znovu a znovu o namíchání správného tónu a vydržet napětí z toho, že něco stále uniká... Malování je zápas, dobrodružství a tajemství, protože s každým usednutím k rozmalované práci se obraz mění, roste, tvaruje se nebo hroutí. Podívat se zpětně na jednotlivá stádia obrazu je jako dívat se do alba na děti, když ještě byly malé.
Konečné verze maleb zde vystavím až po výstavě, která bude 5.12.2011.
U3V - volné téma
